ukazka z knizky Zuzany Litvové: Myasthenia gravis

Ahoj Zuzko, o tvé knížce padla zmínka na setkání v Praze. Pan primář tam myslím mluvil o sumě cca 60 tisíc korun. Nevím jaké máš nakladatelství,ani v jakém nákladu chceš knihu vydat, v každém případě, ihned pozaložení sdružení( tedy po řádné registraci) tě mám zahrnutou také v plánu činnosti a myslím, že nějaké penízky se na tu tvou knížku určitě najdou. Asi ne vše, ale snad ti budeme moci alespoˇˇn trochu finančně vypomoct. Tak zatím,Líba Horčicová

Ahoj zuzko i já se ráda přidám k Líbě a hrozně ráda ti také pomohu sice ne nějak bůhví ale každá kačka bude dobrá protože si spousta lidí tu knihu rádi přečtou. Mám myasthenii 9 let a moc dobře vím co jsi prožívala byla jsem na tom úplně stejně až na to že jsem do toho měla 2x rakovinu a teď po třetí opět budu bojovat. Tak se měj moc hezky a doufám že to vyjde co nejdřív Martina Podlipská

Ahoj Zuzko a Marti,držím pěsti,nemáme to lehké,ale musíme bojovat.Prožila jsem si také to samé co Zuzka,myslím,že každý myasthenik ví o čem mluvím.Proto se držte,ráda taky pomůžu,těším se na knihu.Zdeňka

ahoj marto, jsi strašně hodná děkuju, musím se nějak dohodnout s panem doktorem, jakou formou by se to udělalo.Pak dáme vše na stránky.4eho rakovinu?No to je strašné, jsi úžasná, že takhle bojuješ.Držím palečky

Ahoj Líbo, to by bylo super, hele vše dám dohromady s mojí spoluautorkou a dám vědět, co a jak je potřeba, děkuji moooooc Zuzka

Ahoj Zuzko,
předem vzkazu Ti chci říct, že úryvek z Tvé knihy se mi opravdu moc líbil. A úžasné na tom je to, že vím, co ten člověk prožívá, co a jak cítí, že jsem v mnohém cítila s tebou.
Každopádně, když jsem vyděla odkaz na tuto ukázku z knihy, řekla jsem si, juknu se oč běží, celé si to přečtu jindy, teď mám na práci přece důležité věci do školy a řeknu ti, že jsem se do toho tak zuřivě pustila, že jsem to hned "zhltla", protože mě to vážně zaujalo. V mnohém jsem poznávala sebe samu. Asi nemá cenu tu popisovat své pocity, ale i já na tom nebyla jinak a své si prožila, než na tuto nemoc přišli. Dostávala jsem antidepresiva (mám přece stres ve škole, pak mi poslali spycholožku, která se mi snažila vsugerovat problémy v rodině, které vůbec nejsou a naopak máme v rodině perfektní vztahy a všichni mě opravdu ve všem podrželi), byla jsem obrovský "simulant". Jak říkáš, když jsou lékaři v koncích, může za to pacient. Podstoupila jsem řadu vyšetření i obávané EMG (kdybych věděla, co mě čeká, uteču, nebo tam nejlépe vůbec nejdu), není to bolestivé vyšetření, mě to nebolelo, ale bylo to natolik nepříjemné, že to tam se mnou seklo, a tudíš mi toto vyšetření nemohli dodělat Až úžasní doktoři v Praze přišli na to, co mi je. Dr. Týblová (myslím, že se tak jmenuje, ke které se mé výsledky z magnet. rezonance dostaly úplnou náhodou) a hned p. doktor Piťha, který se mě hned v Praze ujal. Byl to první člověk, který, když mi začal popisovat příznaky Myastenie, aniž bych něco řekla, mi rozuměl, věděl, jak mi je, a nemusela jsem ani nic říkat, a vše popsal za mě, byla jsem tak mile překvapena, že byl konečně někdo, kdo ví jak mi je a co prožívám. Dokonce objevil i mé tajemství při jídle, nemohla jsem moc jíst, jazyk nefungoval, rty nefungovali a syslila jsem do stran:)samozřejmě jsem si musela pomáhat rukou, abych si držela ústa a prsty si musela pomáhat dávat jídlo ze stran úst na prostředek, byla jsem naprosto překvapená, že tohle všechno ví a mnoho dalších věcí. Když mi řekl diagnozu, no jo, taky jsem brečela jak želva, ač si snažím nikdy nic nepřipouštět, nevěděla co to všechno obnáší. A nyní jsem zdravá jak rybička (já se tak alespoň cítím), a to všechno díky lékařům v Praze, p. Dr. Schüzner (kdybych věděla, jak se to píše:unsure: ), který mě operoval, spousta dalších doktorů, kteří se o mě starali a především p. doktor Piťha, který se o mě stále stará a nebýt něho, nejsem na tom teď takhle perfektně. Zkrátka PÁNI DOKTOŘI.
Už jsem opět odbočila od tématu a zase se tak zuřivě rozepsala Zkrátka jsem ti chtěla říct, že se mi úryvek z knihy opravdu moc líbil a chtěla bych ti popřát mnoho zdraví, úspěchů atd. ...
(Pravda je, že člověk si neváží věcí, které má, dokud o ně nepřijde. A i já s touto nemocí pochopila, proč se při přáních přeje první zdraví, já si to všechno už uvědomuji a díky této nemoci mi spoustu věcí došlo a více si mnoha obyčejných běžných věcí vážím).
Zuzko, měj se krásně...
Martina Jiřinová