Prosím o vaše zkušenosti s operací

Moc děkuju za odpověď, to jsem potřebovala. Shodou okolností jdu v půlce května na operaci, a jako na potvoru jsme si v lednu, ještě než jsem onemocněla, zaplatili dovolenou v Chorvatsku. Máme tam jet v půlce července, což je dva měsíce po operaci. Pak doktor mi nejdřív řekl, že mi tu dovolenou nedoporučuje, ale pak mi řekl, že když budu opatrná, tak jet můžu. Jsem ráda, že někdo na tom byl stejně. Samozřejmě, že když mi nebude dobře, nikam nepojedeme, ale když budu v pohodě, ráda bych jela. Hlavně právě si odpočinout, vypadnout, vypnout.

Nemáš zač, před operací jsem se taky snažil lovit info, kde to šlo. Podle toho, co jsi psala, máš ty a doufám, že i já lehčí formu MG, tudíž si můžeme takovéto věci dovolit, samozřejmě jsou tací, kteří takovéto štěstí v neštěstí nemají... Proto je dobré si toho vážit a moc neriskovat...., jelikož se všude dočteš, že ten náš "moribundus " je nevyzpytatelný. Na druhou si stranu se od té doby, co mi byla nemoc diagnostikována, jsem se začal držet takového hesla dle názvu alba skupiny Chinaski , že není na co čekat.... Je to sice blbé a možná to vypadá trochu negativně (ale je to právě naopak), ale člověk si to uvědomí, až když mu něco je, že i když je mladý, tak v podstatě neví dne ani hodiny a začne přemýšlet a vážit si věcí a situací, které mu dřív byly šumák nebo si jich nevšímal... Nedavno byl na FB dotazník nějaké stundentky, ve kterém jedna z otázek byla, zdali nám nemoc nějak ovlivnila způsob života.... Byly tam nějaké varianty jako ano trochu, víc, zásadně, neovlivnila. Chtěl jsem zvolit variantu trochu, protože do práce chodim, snažím se furt nějakým způsobem sportovat a žít prostě normálně, ale po konzultaci se ženou, (která mi byla, je a doufám, že bude oporou, bez ní bych to takhle určitě nezvládal, myslím si, že má na mém stavu i situaci lví podíl ,tím nechci snižovat starost a pomoc ostatních lidí z mého okolí především třeba mámy a táty, ty na tom mají jistě také svůj zásadní podíl a i když jsou to věci, o kterých se moc nemluví....tak je to prostě něco, co se nezapomíná a hrozně si toho vážím...) jsem zvolil variantu že zásadně. Jelikož prostě i při snaze dělat vše stejně a být zase jako dřív, to prostě tak neni.... Dokonce jsem se setkal s reakcemi od známých, že to neni ten starý..... Někteří to možná přisuzují tomu, že jsem se oženil a to mě změnilo, ale to je blbost... Ale nemyslím si, že je to špatné..jsem šťastný, spokojený a člověk si pak prostě najde v životě trochu jiné hodnoty než měl dřív a z toho pak vyplývá samozřejmě i způsob života... Možná že sjem se tu rozpovídal možná víc než je zdrávo , ale jsou to mé pocity...třeba máš podobné..možná u Tebe teprve přijdou, nebo třeba nikdy...., každopádně jsem tím chtěl vlastně říct.... To chce klid a nohy v teple.. Hlavně trpělivost a podporu ostatních a bude to dobrý..výborný nikdy (MG nám pravděpodobně už nikdo nikdy neodpáře), ale dobrý ano..

Ještě mě napadá..je sice určitě dobré hodně si nemoci přečíst a vědět jaké jsou možnosti, na druhou stranu nedoporučuji číst různé katastrofické scénáře atd. Protože i když má někdo třeba podobné příznaky, tak je to prý nemoc mnoha tváří a u každého se chová a každému vadí jiné věci, takže co se týče nemoci, je podle mě nejlepší se moc nekoukat okolo sebe, ale hleděti si svého a jít kupředu....ono to nějak dopadne....

Ve všem s tebou naprosto souhlasím. Já tu nemoc neberu smrtelně vážně, už si z toho spíš dělám tak trochu legraci. Brát se vážně nemá smysl, člověk musí na život pohlížet pozitivně a s humorem. Moc děkuju za tvoje odpovědi. Beru to prostě tak, že jsem zdravý člověk, který se hold musí trochu omezovat, podle toho, na co stačí. Ale jelikož moje jediné příznaky jsou ty, že občas se mi hůř vyslovuje, tak jsem v pohodě. Zatím se mi nemoc nezhoršuje, takže dělám všechno jako obvykle. A katastrofické scénáře si nepřipouštím, beru všechno z té lepší stránky.

Tak to je správné, tak to má být... To já měl zase takové motání hlavy, dvojité vidění a pak se mi zavřelo levé oko...ale nic z toho naštěstí už není dávno pravda... Ale jak jsem psal výše...buďme rádi za štěstí v neštěstí, že nás to nepotkalo (samozřejmě doufám, že ani nepotká) v nějaké horší podobě.... Člověk nejprve odpočítává dny, kdy operace přijde, je z toho nervozní a teď...10měsíců po, mi přijde, jako by to bylo něco, co jsem zažil už hrozně dávno....prostě to uteče jak voda...a co se týče operace zpětně můžu říct, že nic není tak horké, jak se zdá...Prostě užívej si života plnými doušky a hlavně hodně zdraví a štěstí.. A pokud tojen trochu půjde, na dovču jeďtě a odpočívejte, určtě to bude příjemné odreagování....u nás to tak bylo...

Tak mně diagnostikovali MG 14.3.2011 a na operaci jsem šla v červenci. Brzlík mi brali torakoskopicky, neprotínali hrudní kost, takže rekonvalescence byla celkem v pohodě. Už cca 2-3 týdny po operaci jsem byla schopná se s manželovou pomocí starat o ročního prcka
Na podzim se mi postupně začla MG zhoršovat a nyní mám za sebou sérii plazmaferéz, kdy si troufnu říct - cítím rozdíl k lepšímu. Snad to vydrží co nejdéle )
A s tou prací zatím nevím, pže jsem na mateřské... ale určitě to nějak půjde ))))