Myasthenia gravis (z řečtiny a latiny = těžká svalová slabost), česky myastenie je choroba, v jejímž důsledku dochází k slabosti a unavitelnosti příčně pruhovaných svalů. Důvodem je porucha nervosvalového přenosu.

Jak funguje nervosvalový přenos?

Svalový stah (pohyb) se uskuteční poté, co se z nervu přenese signál z centrálního nervového sytému (viz obrázek na konci této stránky). V zakončení periferijního nervu jsou měchýřky s acetylcholinem (ACh), ten funguje jako chemický přenašeč. Měchýřky jsou nashromážděny poblíž membrány nervového zakončení. Poté, co dorazí nervový vzruch do nervového zakončení, uvolní se kvanta ACh (obsah měchýřku) do tzv. nervosvalové štěrbiny, obsadí vazebná místa na acetylcholinovém receptoru (AChR), který ční na povrchu svalových buněk (postsynaptická membrána). V těchto místech je membrána svalové buňky zprohýbaná tzv. junkčními záhyby. Receptor se skládá z 5 podjednotek (2 alfa, dále beta, delta a epsilon), vazebné místo pro ACh se nachází na obou podjednotkách alfa. Pak dojde k průniku sodíku a draslíku zkrz receptor a svalové vlákno se může stáhnout. K tomu, aby mohl normálně fungovat nervosvalový přenos, musí se ACh inaktivovat, tedy rozštěpit na 2 neúčinné složky (acetyl a cholin). K tomu slouží enzym, acetylcholinesteráza.  Celý tento komplex tvoří nervosvalovou ploténku. K tomu, aby se AChR správně zabudoval do postsynaptické membrány je nutná správná funkce dalších bílkovin. Jedná se o komplex agrinu, nízkodenzitního lipoproteinu 4 (LPR4), který funguje jako receptor pro agrin  a svalově specifické tyrozin kinázy (MuSK).

Na videu jsou patrné mechanizmy, spojené s přechodem nervového vzruchu na sval.

Poruchy imunity u myasthenia gravis

U myastenie dochází k poruše nervosvalového přenosu tím, že dochází k  tvorbě protilátek proti acetylcholinovému receptoru, které blokují jeho funkci, a dokonce tento receptor spolu tzv. komplementem zničí. Nedávno byl zjištěn jiný typ protilátek, proti bílkovině. která umožňuje  acetylcholinovému receptoru se "uhnízdit" na postsynaptické membráně (MuSK). Byly zjiištěny i protilátky proti  LPR4 a nekterým dalším bílkovinám na postsyptické membráně nervosvalové ploténky. Protilátky jsou tvořeny tzv. plazmatickými buňkami, které vznikají z bílých krvinek - B lymfocytů. B lymfocyty jsou "zdivočelé" tím, že jsou neustále bičovány k aktivitě, např. látkou BAFF (aktivující faktor pro B buňky), nebo APRIL ( proliferující faktor). Tyto krvinky dostávají navíc špatné informace od jiného typu lymfocytů, tzv. T lymfocytů. Je zejména porušena funkce T regulačních lymfocytů, které mají zachovávat rovnováhu mezi jedntlivými krvinkami a jejich produkty. Všechny tyto buňky spolu komunikují pomocí chemických látek - cytokinů a chemokinů, informace přijímají na svém povrchu, kde vyčnívají speciální receptory.

Myastenie je typickým autoimunitním onemocněním

1/ V oblasti nerosvalové ploténky se nacházejí tzv. imunitní komplexy (protilátky, bílé krvinky apod.)

2/ Onemocnění lze modelovat na pokusném zvířeti. Aplikací čištěnéno AChR se u zvířete objeví svalová slabost. Tomuto modelu se říká experimentální automunitní myasthenia gravis (EAMG).

3/ EAMG lze sérem přenést na jiné zvíře, které rovněž onemocní.

4/ Pro myastenii je příznačná tvorba autoprotilátek, namířených proti AChR

5/ Vyčištěním plazmy (plazmaferézou) od škodlivých protilátek a odstraněním brzlíku u mladších pacientů, se u člověka příznaky přechodně zlepší.

Myastenie je první choroba u níž byl podán důkaz, že se jedná o autoimunitní onemocnění.

Jaké jsou nutné podmínky pro to, aby myastenie vznikla?

1/ Genetická (vrozená dispozice). Myastenie není typická dědičná nemoc, je to onemocnění polygenní, to znamená, že musí dojít k vyjímečné situaci - poruše(mutace) několika desítek různých genů.

2/ Chybná funkce imunitního systému (nadměrná stimulace B lymfocytů, porucha funkce regulačních T lymfocytů a mnoho dalších abormit).

3/ Imunitní systém je velmi citlivý a náchylný k pokození vlivy zevního prostředí.

4/ Chybnou funkci imunitního systému mohou způsobit různé infekční faktory (podezřelé jsou tzv. herpetické viry, chlamydie a další).

Vše si lze tedy představit jako puzzle, kde vše do sebe musí zapadnout tak, aby jsme mohli vidět výsledný obrázek - v našem případě rozvoj nemoci.

V elektronovém mikroskopu je vidět, že za normálního stavu jsou v oblasti zakončení periferijního nervu měchýřky s acetylcholinem a postsynaptická membránanervosvalové ploténky je zprohýbaná (SC), zatímco u myastenie je vyrovnaná a zničená spolu se zánikem receptorů.

Významnou roli při vzniku myastenie hraje brzlík (thymus). Ten je uložen v mezihrudí mezi plicními laloky za hrudní kostí. U mladších pacentů (cca do 45 - 50 let) se u myastenie objevuje jeho zánět. Ten je důsledkem toho, že brzlík obsahuje svalům podobné buňky (myoidní buňky), jejichž součásti (antigenní epitopy) jsou rozpoznávány jako tělu cizí. Ložiska zánětu (germinativní centra) jsou viditelná jako nahromadění bílých krvinek, tzv. autoreaktivních B a T lymfocytů, které se dostávají do krevního oběhu a podněcují zničení acetylcholinových receptorů. U pacientů starších se porušená funkce imunity týká celého organizmu.

Myastenie se někdy vyskytuje společně jinými autoimunitními chorobami (revmatoidní arthritida, systémový lupus erytematodes, psoriáza, autoimunitní onemocnění štítné žlázy, cukrovka 1. typu, zánětlivé postižení svalů, roztroušená skleróza apod.), jejichž výskyt pomalu ale jistě stoupá. O některých z nich se můžete dočíst v sekci odkazy. V současné době (2009) se odhaduje počet myasteniků v ČR na cca 2 400 a počet nově diagnostikovaných pacientů za rok na 220. Častěji onemocní mladší ženy a starší muži (nejspíše jde o vliv pohlavních hormonů).