Myastenie je nesmírně mnohotvárné onemocnění. Může se členit na jedotlivé typy. Navíc může být nervosvalový přenos ovlivněn vlivy genetickými a toxickými.
Klasifikace poruch nervosvalového přenosu podle patogeneze (příčíny):
|
imunitně podmíněné
|
presynaptické |
|
|
postsynaptické |
||
|
bez imunitní účasti
|
presynaptické i postsynaptické |
|
|
geneticky podmíněné - kongenitální myastenické syndromy (CMS) |
||
|
|
Podle věku
|
imunitně podmíněné
|
|
|
|
|
|
adultní myastenie (dospělého věku)
|
|
|
vyššího věku |
|
|
geneticky podmíněné
|
Podle průkazu protilátek
|
AChR+ |
85% |
|
|
7% |
|
Ab neg
|
8% |
Podle histologického nálezu thymu
|
hyperplasie |
65% |
|
atrofie |
20% |
|
10 - 15% |
Podle průběhu a stupně příznaků
Klasifikace myastenie je vzhledem k její mnohotvárnosti, proměnlivosti kolísavosti velmi obtížná. První klasifikaci podle typu průběhu choroby vytvořil Osserman, t.č. se používá spíše dělení podle americké nadace pro myasthenia gravis (MGFA).
Další pomůckou je hodnocení stupně postižení, tzv. kvantifikované myastenické skóre (QMS), které je ale dost komplikované (hodnocení stupně postižení 0 - 3 ve 13 sledovaných parametrech) a používá se spíše pro zhodnocení efektu léčby v rámci lékových studií. V r. 2008 bylo navrženo hodnocení podle Sanderse - myasthenia gravis composite, které zohledňuje tíži postižení podle významnosti oslabení jednotlivých svalových skupin.
Pro účely vědeckého výzkumu jsou k dispozici další škály - stupnice kvality života, tzv. postintervenční hodnocení apod.
Tabulky s klasifikacemi a škály postižení